Leden- čas zimování a vzdělávání
Zimování včelstev pod Králickým Sněžníkem
Leden – matky začínají pomalu klást, včelař zpracovává loňskou úrodu a obnovuje včelařské vybavení
Zimující včelstva
Včelstva v lednu nadále přečkávají nepříznivé období stažené do zimního chumáče. Od zimního slunovratu, který byl vloni 21. 12., matky začínají pomalu klást. Prozatím nejde o žádné velké zakladené plochy ale o plošky velikosti dlaně. Včelstva musí ve středu chumáče vyvinout a udržet teplotu 35 °C. Proto bývá začátek kladení hodně ovlivněn venkovní teplotou. Někdy se během ledna na několik dní výrazně oteplí, dojde k rozvolnění chumáče a matky zakladou výrazně větší plochy plástů. Zákonitě následuje ochlazení. Zimní chumáč se opět stáhne a včelstvo následně ve snaze udržet dostatečnou teplotu pro vývoj plodu zvětšuje spotřebu zásob. Výkalové vaky se rychleji plní a zdárné vyzimování je ohroženo. Zároveň často část plodu zachladne díky stažení včelstva do původní velikosti, odpovídající teplotě v úle. Pro zimování včelstev je ideální zima bez velkých teplotních výkyvů. Včelstva pak dobře snášejí i velké mrazy.
Včelařovy aktivity
Včelař využívá zimní období ke zpracování medné produkce, zpracování vosku a k obnově veškerého technického vybavení.
Zpracování medu
Zpracování medné produkce z uplynulé sezóny je časově náročnou, ale důležitou součástí každého včelařského hospodářství. Díky tomu, že se velké obchodní řetězce orientují na laciný med, který vzniká smícháním nejrůznějších dovezených medů „ze zemí ES a mimo ES“, mají řadoví včelaři jedinečnou možnost zaplnit volné místo na trhu svým kvalitním, šetrně zpracovaným a hlavně českým medem. Dodrží-li včelař při zpracování medu hygienické podmínky, pořídí si pěknou etiketu a nestydí se za své jméno, pak může prodat svůj produkt za daleko příznivější cenu, než jaká je v nabídce potravinářských řetězců. Včelař nabízí výrobek pod svým jménem a to je něco, co zatím v řetězcích nemají.
Polonástavek s medem v panenských plástech
Vytočené panenské plásty
Zpracování vosku
Během zimy je konečně dostatek času na zpracování vyřazených souší a přípravu rámků s mezistěnami za účelem maximální obnovy díla ve včelstvech v nastávající sezóně. Staré souše vyřežeme, a buď je sami zpracujeme doma ve vařáku, či je rovnou odvážíme do zpracoven vosku. Tam nám vymění naše staré souše za nové mezistěny. Vzhledem k současnému nedostatku vosku na trhu je důležité s vlastním voskem hospodařit. Každé včelstvo je schopno vyprodukovat více vosku, než je potřeba na prostou obnovu. Bez práce to ale nejde. Vzhledem ke stoupajícím cenám vosku a mezistěn předpokládám, že včelaři si vosku budou více vážit a nebudou litovat času a námahy na jeho zpracování. Poslední dobou se rozšiřuje vyváření souší včetně rámků a opětovné použití rámků pro zatavení nových mezistěn. Rámky se tak protočí ve včelstvech vícekrát. Před každým novým použitím je ale potřeba rámky dezinfikovat. Buď vysokou teplotou, či lázní v dezinfekčním roztoku. Sám jsem příznivcem obnovy díla včetně rámků, jako nejhygieničtějšího opatření, které můžeme pro včely udělat. Když sundám víko z medníku a vidím samé světlé horní loučky, mám dobrý pocit. Pokud vidím u včelstev jiných včelařů konce horních louček tmavě hnědé až černé, vzbudí to ve mně nedůvěru. Med od takového včelaře bych do úst nevzal.
Obnova včelařského vybavení
Většina včelařského vybavení je ze dřeva a nevydrží věčně. Úly, plemenáče, oplodňáčky, rámky, rojáky a spoustu dalších nepostradatelných pomůcek je třeba v různých intervalech obnovovat. U úlů, které jsou umístěny na včelnicích, je nejvíce ohrožené dno. Díky tomu, že je nejníže, nejvíce trpí vlhkostí. Dno by proto mělo být hodně bytelné, aby dlouho vydrželo. Následují nástavky, které na jednu stranu musí být dostatečně lehké, aby při manipulaci zbytečně nezatěžovaly včelaře svou hmotností, na druhé straně musí být dostatečně pevné, aby vydržely veškeré nástrahy při převozech mezi stanovišti. Pokud máme úly umístěny ve včelínech či kočovných vozech, úly trpí daleko méně a přežívají i své majitele. Noví vlastníci tohoto historického zařízení se cítí natolik svázáni nabytým vybavením, že rozhodnout se pro jinou metodiku ošetřování včelstev, je pro ně velmi těžké. Zvláště tehdy, když je odlišná metodika spojena s jiným druhem úlu. Ani z hygienického hlediska není přechovávání starých úlů šťastným řešením. Proto považuji obnovu úlů za jednoznačně nutnou součást provozních opatření. A pokud jsme se již k obnově rozhodli, je dobré poohlédnout se kolem, zda není „náš“ způsob včelaření již překonán. Sám jsem se pokoušel po mé první včelařské dekádě obnovit své české univerzály výrobou nástavkových úlů formou „nový obal, princip stejný“. Naštěstí se tehdy u mne cestou zastavil můj učitel Ing. Vladimír Řeháček. Když viděl hromady nařezaného materiálu, zajímal se, co vyrábím. Když jsem se pochlubil, bez okolků mi poradil, ať to radši rychle spálím, než to začnu stloukat dohromady. Moc se mi to nelíbilo, ale nakonec jsem z připraveného materiálu nadělal police do dílny a začal vyrábět Eurodadant. Teď vím, že mi tím ušetřil 10 let tápání při hledání ideální metodiky ošetřování včelstev.
Vzdělávání
Zima je nejvhodnějším obdobím pro vzdělávání včelařů. Pořádání kurzů a přednášek ve včelařské sezóně je hodně nevděčné. Lektoři jsou v tu dobu zcela zaměstnáni vlastními včelstvy a každé nedodržení zootechnického termínu se promítá do rentability včelařského provozu. Současná projekční technika nám umožňuje velmi názorně zprostředkovat situaci ve včelstvech před a po včelařově zásahu a díky ní můžeme zimní měsíce využívat k předávání zkušeností.
Slunce a vítr formují sníh kolem úlu
Ing. Pavel Cimala, chovatel matek Carnica Cimala,
e-mail: cimala@vcelimed.cz
